Jestli ve středu neudělám zkoušky v autoškole, bude to vina Ryana Goslinga. Já bych se učila, dokonce jsem si připravila blok, abych si mohla zapisovat problémové otázky, taky jsem vypila hrnek kávy, jehož velikost se rovná dvěma hrnkům normálním, abych se lépe soustředila, vážně jsem se snažila. Jenže ten, kdo vymyslel, že otázky na procvičení budou na stránkách Ministerstva dopravy, to znamená na internetu, pravděpodobně nemyslel. I normálně je moje schopnost udržet pozornost na jednu věc po dobu delší než tři minuty na pováženou a když mám k dispozici počítač a všechna rozptýlení, která poskytuje, výsledek je katastrofální. Takže místo toho, abych si vtloukala do hlavy, že řidič vjíždějící z účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci musí dát přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat jdoucím po pozemní komunikaci, googluju fotky Ryana Goslinga, dívám se na rozhovory s Ryanem Goslingem, stahuju s filmy s Ryanem Goslingem nebo čtu seznamy jako The Best Ryan Gosling Moments of 2011. Takže až se mě komisař ve středu zeptá, co patří mezi povinné vybavení vozidla, pravděpodobně mu začnu místo správné odpovědi vyjmenovávat náhodná fakta ze života Ryana Goslinga. Na druhou stranu sledování filmu
Drive by se dalo taky brát jistým způsobem jako příprava, takže takže.
Během necelého měsíce, co jsem párkrát do týdne otevřela okno s Novým příspěvkem, abych ho po chvilkovém zírání na monitor zase zavřela, jsem se nenudila. Byla jsem se podívat na prodloužené a moc se opila a pro příště já a moje naražené koleno víme, že Becherovka a vysoké podpatky spolu nejdou dohromady. Byla jsem v Praze na koncertě The Wombats, jemuž předcházela preparty s výrobou transparentu, domluvou maratónu všech tří dílů Pána prstenů a Lambruscem. Byla jsem v Městském divadle v Brně na muzikálu Jekyll a Hyde a pokud někdy budete mít náladu na kulturní zážitek, nemůžu než doporučit. Byla jsem v Londýně a potkala asi sto budoucích manželů a začala nezávazný vztah s perníkovým latté ze Starbucks a poprvé letěla letadlem. A včera jsem byla naposledy v autoškole, instruktorka mi vyprávěla, že jezdí na koních a jak trénovala jednoho účastníka Velké pardubické a že šermuje a říkala, že ze mě bude řidička, a chválila mě až do chvíle, kdy jsem se inteligetně rozhodla zkusit parkovat v pátek odpoledne pár týdnů před Vánoci u Kauflandu a málem jsem dostala nervový záchvat.
Je to nemilé, ale v Londýně jsem utratila všechno kapesné na prosinec a mám jen jeden dárek k Vánocům, který jsem kupovala s předstihem, takže ostatní buďto dostanou něco vlastnoručně vyrobeného nebo nic a vzhledem k mé nulové manuální zdatnosti to bude spíš to nic. Já sama jsem si k Vánocům darovala lístek na březnový koncert Florence + the Machine v Berlíně a jestli to nebude událost století, pak nevím.
Já se teď hlavně těším na vánoční prázdniny, kdy se hodlám věnovat dvěma věcem, a sice spánku a sledování Community, což je geniální americký seriál, který se spolu se Scrubs dělí o první příčku žebříčku oblíbenosti. Ano, je až tak geniální. A jestli vás tohle aspoň nepřinutí se pousmát, tak jste asi uvnitř mrtví.