4. srpna 2012

Tak mám výjimečně zas chuť něco napsat. Ono totiž obvykle není moc o čem, články o tom, jak sedím doma a koukám na seriály, se mi psát nechtějí a nikdo by je potom stejně nečetl. Na druhou stranu je poutavý vyprávění o dni prosezeným před počítačem celkem výzva. Dobře, zaznamenávám si to do seznamu "Až se budu strašně moc nudit". Všichni a já nejlíp sice víme, že jestli se někdy budu vážně tak strašně moc nudit, tak žádnej článek psát nepůjdu, nýbrž si vyberu další z trilionu seriálů, který čekají v pořadníku, ale tak neva.
Co je novýho, o co bych se tak mohla podělit... Na začátku bych mohla s radostí oznámit, že červnovou vodu jsem přežila a ten můj poslední článek plnej obav nakonec trošku směšnej byl. Prázdniny jsem zahájila rozhořčená, protože u nás v knihkupectví měli vyprodanej Střet králů, kterej jsem si chtěla koupit za svou poukázku, kterou jsem dostala ve škole za reprezentaci na soutěžích, a dotisk má být někdy v polovině srpna. Oukej. Taky jsem si nechala chytře zarůst nehet na palci, takže jsem na začátku července byla pravidelnou návštěvnicí chirurgické ambulance. To nechceš. Pak jsem se jela potit na Pohodu, kde nás potkala jedna taková roztomilá bouřka, i když asi ne tak roztomilá jako ta na Rock For People den předtím. Ostatně celej ten výlet na Slovensko provázelo dost nepříjemností, až jsme jenom seděly, nevěřícně na sebe koukaly a ptaly se "Panebože, co se ještě stane? Karmo, proč?". Nevím, jak holky, ale já jsem byla odměněna Sergiem Pizzornem v kožené bundě a z toho jsem se nevzpamatovala doteď. Přijela jsem z Pohody a pak následuje velká mezera, kdy jsem žila prakticky jen ve svým pokoji, takže to není nic zajímavýho. Dům jsem opustila jen v několika případech a jedním z nich bylo naše divadelní představení, ke kterýmu jsem vytvořila scénář a potom pouštěla hudbu. Jo, dost dobrý. Taky jsem se jela opít do Prahy, což byla zábava a líbilo se mi to. Nelíbila se mi ovšem kocovina, která mě přepadla v půlce cesty z Prahy do Brna během kolony na dálnici. Koukala jsem teda na Scotta Pilgrima a snažila se to nějak přežít a to se mi nakonec povedlo, takže konec dobrej, všechno dobrý. Nepoučena jsem se včera opět odebrala do hospody a zmiňuju se o tom tady jenom proto, že tam s náma byl Kanaďan William, který závodně vesluje a momentálně je na návštěvě u příbuzných. Aby toho nebylo málo, v průběhu večera se k nám připojil i anglický přítel jedné slečny, no a protože byl z Anglie, tak měl i přízvuk a já se snažila působit jako normální lidská bytost, ale moc mi to asi nešlo. Ukázalo se pak, že kromě přítelkyně má i malýho syna. Oukej. Aspoň jsme pak seděli vedle sebe, porovnávali alba The Strokes a říkal, že zná manželku bubeníka Bloc Party. Karmo, proč? Tak teď tady sedím a hodlám se utěšovat plaváním na olympiádě, kterou ostatně pilně sleduju, až jsem sama sebou překvapená. Upřímně za tím nestojí nějaký ušlechtilý úmysly, vybírám si sporty jako právě plavání, skoky do vody nebo veslování, protože come on, to je snad jasný. Po zbytek prázdnin budu zase dělat velký nic, ale to je v pohodě, mně to neva a aspoň si trošku odpočinu před tím maturitním ročníkem. Haha, maturita.

2 komentáře:

  1. Bubeník Bloc Party má manželku?
    Tys mluvila s člověkem, co zná jeho manželku?
    Karmo, proč?! xD

    OdpovědětVymazat
  2. má, bydlí spolu v berlíně a ta manželka prý někdy dělá (nebo snad dělala?) dj v praze.
    je teda fakt, že jsme mluvili anglicky a já už v sobě měla pár dvojek vína, ale jsem si jistá, že si to všechno pamatuju dobře:D
    karma je strašná svině, to je jasný.

    OdpovědětVymazat