12. března 2010

U nás v rodině se na city moc nehraje, máme rádi spíš ironii a šílenství.

Já: Tak jsem slyšela o Týdě.
Máti: No jo.
Já: Jako dost blbý, co.
Máti: Právě.
Já: Ale tak..
Máti: Však už byla stará, měla čtrnáct let.
Já: No dyť. Pohoda. Co máme na večeři?

Jestli jste z tohoto rozhovoru poznali, že děda dneska nechal utratit našeho psa, Týdu, pak jste dost možná můj příbuzný.
Ale nedělám ze sebe něco, co nejsem, řekněme to takhle.. Ano, byla jsem smutná a pořád jsem.

7 komentářů:

  1. Troška sarkasmu a černého humoru nikdy neuškodí....

    OdpovědětVymazat
  2. pěkný. u nás by to možná fungovalo, kdyby to byl možná sousedů pes...ale to je možná ještě černější humor...

    OdpovědětVymazat
  3. Netvrdím, že jsme to neobrečeli nebo tak, ale zrovna tenhle rozhovor takhle vyšel, no.

    OdpovědětVymazat
  4. Taky se někdy cítím podobně - ikdyž mě něco fakt mrzí a třeba to i obrečím, tak jsem sarkastická a usmívám se. Na lidi, co mě neznají to působí vcelku hnusně.

    terka (www.not-just-a-fashioín.blogspot.com)

    OdpovědětVymazat
  5. Nebuď smutná. Co máš dneska na večeři?

    OdpovědětVymazat
  6. Tereza: Vzhledem k tomu, že jsem sarkastická většinu času, to už ani není taková změna, když se něco stane, ale ano, dělám to tak.
    Viktor: Už nejsem smutná. Aspoň ne tímhle druhem smutku. Dnes jsem měla na večeři obložený talíř, babička měla narozeniny, víš, tak připravila.

    OdpovědětVymazat
  7. Hm, babička měla narozeniny? Naše taky. :D Jen doufám, že jsi se také nepřejedla jako já...

    OdpovědětVymazat