Mercy flush

Naliju si další kafe do McCafé hrnku (nevím, kde je ten červený), neosladím si ho a ani mlíko si tam nepřidám. Napiju se kokosovýho pití, abych zjistila, že ty kousky, co v něm plavou, jsou vážně kokos; asi minutu jsem přemýšlela, jestli mi to chutná nebo jestli se mi z toho chce zvracet. Došla jsem k názoru, že to přežiju. A budu jíst After Eight, abych se na sebe mohla zlobit. Vati ist krank. No, ne tak úplně, ale stačí to na silnou bolest hlavy a rýmu v pokročilém stádiu. Chvilku po tom, co jsme cestou sem probírali namontování satelitu, abych mohla zahájit svůj plán Nauč se německy z vlastní iniciativy. Pojedeme totiž v průběhu tohohle měsíce za Oma und Opa; doufám, že si do té doby koupím ten kabát z H&M. Protože ano, zamilovala jsem se. A nemám grey hoodie. Ona to možná celou dobu nebyla grey, ale plum, víte. A možná že ten rozdíl grey/plum je nejdůležitější. Nevím. Ty nový repráky (ano, mám je a jsou excelentní) si přímo žádají Ewana & Down With Love. A Ewanův akcent. Nejintenzivnější období uctívání ho už je sice pryč, ale pořád si říkám Mhmmm, když ho slyším. (A kabát bude, stejně jako další black skinny jeans, které prakticky jeans nejsou, ale whatever.) A možná že ze všeho nejvíc jde o to, kdo unese větší množství negativismu.
(Nejvtipnější na Kill Bill jsou ty titulky: "(ticho)", když je, ehm, ticho; "(ohlušující hudba)", když to slyším jen tak trochu; "(tvrdý rock)", když hrají něco podobného Beatles; "(drobné bicí a elektrická kytara)", drobné bicí, chápete?! Skoro se mi sem chce napsat smajlík.)