13. října 2011

Oh friend!

Nejradši bych pořád spala. V průměru pět hodin za noc rozhodně nestačí a i když se jednou přemůžu a jdu do postele v devět, stejně trávím další den v polospánku. Takže když nespím, přemýšlím o tom. O měkké matraci, teplých peřinách, o tom blaženém pocitu, když se do nich zachumláte a na pár hodin si můžete dovolit ten luxus a aspoň trochu si odpočinout. Druhá věc je, když zazvoní budík; především v posledních dnech jsem si k tomuhle předmětu vypěstovala obzvláštní odpor. Musíte vstát z vyhřáté postele, přičemž zbytek vašeho pokoje působí jako výjimečně chladná sibiřská oblast. Poznámka: vyplatí se mít po ruce hřejivý župan, který vám alespoň trochu pomůže přizpůsobit se a přežít prvních pár minut teplotního šoku. Netřeba dodávat, že je bezprostředně po probuzení nutno vpravit do těla alespoň malé množství kofeinu, jinak je vaše šance vydržet v bdělém stavu minimální. Abych si tyhle chvíle při vědomí aspoň trochu vylepšila, zaobírám se naším předvánočním výletem do Londýna. "Zaobírám se" v tomto případě znamená "procházím stránky všech obchodů s hudbou, knížkami a oblečením a tiše pláču, protože v žádném případě neseženu za necelé dva měsíce pět set liber". Jen za cédéčka mi to vychází na slušnou částku, když k tomu přidám výdaje v knihkupectví, výsledná suma už se stává absurdní a k penězům za oblečení se radši ani nevyjadřuji. Navíc jsem zjistila, že v době našeho pobytu tam mají koncert The Kills za necelých dvacet liber, a když říkám necelých, mám tím na mysli 18,50. Dál už radši pokračovat nebudu, pravděpodobně bych se rozbrečela. Místo toho si půjdu uvařit čaj, abych aspoň trochu zvýšila svou tělesnou teplotu, když jiný zdroj tepla kromě zapálených svíček a ponča doma momentálně nemám. Nechápejte mě špatně, nikdo jiný si aktuální počasí neužívá víc než já, ale moje radost by se zvýšila ještě víc, kdybych byla vlastníkem dvou a více kusů tlustých svetrů, huňaté šály o velikosti ubrusu na jídelní stůl pro osm lidí a nejrůznějších párů chlupatých ponožek. Co se školy týče, někdo se na začátku září zmínil, že třeťák je pohoda. Pokud se pod slovem pohoda rozumí testy a zkoušení minimálně každý druhý den, pak ano, třeťák opravdu je pohoda. Právě tohle je jeden z hlavních důvodů mého spánkového deficitu. Se školou souvisí i moje nejbližší budoucnost, ne že by se někdo ptal, ale já vám to stejně řeknu. Mám vychytralý plán. Naučím se látku, která se momentálně zkouší, a zítra se nechám vyvolat, tím pádem od toho budu mít pokoj a o jeden studijní závazek méně, na to palec nahoru. Teoreticky je dost možné, že se na to vykašlu a budu se místo toho dívat na The Inbetweeners, ale třeba se překvapím.

3 komentáře:

  1. až přijedu, tak si uděláme spací víkend jo?*

    OdpovědětVymazat
  2. to bez debat, budeme lenošit u filmů a seriálů, stejně bude ošklivě)*

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, tohle moc dobře znám. Vždycky na střední jsem seděla v lavici, přemejšlela nad svojí postelí a byla sakra ospalá.

    OdpovědětVymazat