14. srpna 2011

We’re a bunch of young offenders and not one of us knows how to steal a car? This is pathetic!

Mám hroznou chuť si s někým povídat, ale je půl deváté ráno a to ještě žádný rozumný člověk vzhůru není. Však to taky nikomu nevyčítám, mě samotnou touhle dobou obvykle čeká ještě pěkných pár hodin spánku. Nicméně včera večer jsem šla navštívit kamarádku a pro klid duše mojí matky (a trochu i té mé vlastní) jsem se rozhodla u ní přespat, protože nebydlí zrovna v nejbezpečnější čtvrti našeho města; řekněme, že přezdívka Bronx není od věci. Ovšem ona kamarádka má, na rozdíl ode mě, brigádu, takže si luxus spánku minimálně do poledne nemůže dovolit a musí vstávat o půl sedmé, čili jsem se přizpůsobila. Toliko k vysvětlení mé brzké přítomnosti. Na zdůvodnění mojí unavenosti stačí dvě slova. Disney Channel. Začalo to nevinně, po skončení filmu, na který jsme se dívali, jsme začaly projíždět televizní programy. Já jakožto člověk za poslední roky televizí prakticky netknutý jsem se jen divila, co to vlastně dávají, když jsme narazily právě na onu zmiňovanou stanici. Pro animované filmy a seriály mám slabost a ukázalo se, že kamarádka taky, takže bylo rozhodnuto. Dávali zrovna Phineas & Ferb; už samo o sobě mi to přišlo vtipné a když mi bylo vysvětleno, že "tohle je Perry, jejich domácí ptakopysk, který je zároveň tajným agentem", bylo jasné, že spát v dohledné době určitě nepůjdeme. Pak už to šlo samo. Kmotříčci, Náhradníci a nějaký seriál o třech holkách, které se po kontaktu s vodou stávají mořskými pannami. Jen málo věcí se dá po půlnoci lépe sledovat. Bohužel se to ale sledovalo tak dobře, že jsme televizi vypnuly až těsně před druhou, což znamenalo, že nás čekaly jen nějaké čtyři a půl hodiny spánku. Jako by už to nebylo málo, nemohla jsem ještě dlouho usnout, takže ve výsledku jsem déle než čtyři hodiny rozhodně spát nemohla. Vím, že jsem poslední dobou často přemýšlela nad tím, že se nebudu zlobit, až zase začne škola, ovšem jaksi jsem pozapomněla, jak z duše nenávidím to brzké vstávání. Už vidím, jak se budu zase z domu prakticky plazit s napůl zalepenýma očima mumlajíc si "Proč, proč, jaký to má smysl?". Škola ale ještě pár týdnů počká, teď je na řadě kulturní vyžití, čili jinými slovy, ve čtvrtek touhle dobou budeme na cestě do Rakouska, kde mám rande s Davem Grohlem, Sergem Pizzornem, Alexem Trimblem, Carlem Barâtem, Lukem Pritchardem a dalšími. Nicméně teď.. teď si umyju vlasy. (Zkuste si tuhle písničku poslechnout padesátkrát za sebou. Vskutku povznášející zážitek.)

1 komentář:

  1. Hehe, moje první (a poslední?) setkání s Disney Channel bylo na jaře minulého roku, kdy jsme s kamarádkou měly praxi na základní škole. Zrovna jsme třídily nějaké věci v kanceláři, když za námi přišla milá paní sekretářka a řekla nám, ať si klidně zapneme televizi. Tak jsme si ji zaply a dostaly se na tenhle proklatej kanál, u kterýho jsme skončily na celý dopolede xD
    Ta píseň je pěkňoučká :)

    OdpovědětVymazat