3. července 2011

Reckless serenade

Tohle je 199. příspěvek. "I've been trying to figure out exactly what it is I need," jak říká Alex Turner. Já jsem zatím jen přišla na to, že ani po vypití přibližně jedné a půl láhve vína během třičtvrtě hodiny to nevím. Nastala úplně extraordinérní situace. Atd atd atd. Rozhodla jsem se, že budu tenisovou fanynkou, ovšem přirozeně právě ve chvíli, kdy Wimbledon končí. Včera jsem si ještě stihla vlastenecky zaslzet při výhře Petry Kvitové a dnes jsem dvě a půl hodiny nadávala Djokovicovi, který má hranatou hlavu a vypadá jako vlkodlak a který ten Wimbledon nakonec vyhrál, takže jsem samozřejmě měla nutkání letět do Londýna a utěšit chudáčka Rafaela, který vypadal jako smutné štěňátko. Tohle všechno v praxi znamená, že mám další neuskutečnitelný sen, a sice být tenistkou. Takže je naprosto jasné, že moje děti budou poctivě trénovat, abych jednoho dne mohla sedět na kurtu v All England Clubu, mít na sobě ten největší a nejsměšnější klobouk a pyšně fandit. Buďto tohle nebo exkluzivní místo v lóži Státní opery, kde budu hrdě sledovat svého potomka, kterak baletí. Ah, moje děti se budou mít skvěle. Teď se ale radši přesunu z budoucnosti do přítomnosti, zalezu si do postele, na noční stolek postavím horký čaj a jídlo, pustím si film a budu se doléčovat z kocoviny. Bude to zajímavé léto, možná, doufejme.

2 komentáře:

  1. mít sny je naprostý základ nějaké budoucnosti... byť se zdají být nesplnitelné. ale i pár takových už jsem viděl splněných :-)

    OdpovědětVymazat
  2. myslím, že naše děti si budou rozumět. Moje děti budou tenista a baletka, cool

    OdpovědětVymazat