It really is unfair you guys

Zamilovala jsem se do sukně, prodělala hysterický záchvat kolem páté ráno v neděli na schodech před našimi vchodovými dveřmi a měla rušnou, ale výbornou sobotní noc. Zažívám novou sociální pozici, kterou kdybych konkrétně jmenovala, budu masově odsouzena, tím jsem si jista. Takže mlčím a jen dodávám, že je to zatraceně těžký. Naštěstí je tu úklid poličky se spodním prádlem, ponožkami a punčochami, který mě drží v normálu. Například zjistila jsem, že vlastním směšně mnoho teplých ponožek, a konečně mi bude trvat nalezení čistých kalhotek nebo ponožek méně než pět minut. Jako další metodu, díky které nebudu na celou tu výše jmenovanou záležitost myslet, jsem zvolila sledování filmu, přesněji řečeno rozšířeného vydání Pána Prstenů: Společenstva Prstenu, což trvá kolem tří a půl hodiny, tudíž pro mě ideální. Čím víc rozptýlení, tím lépe. Touto větou se zřejmě řídí i učitelé na našem gymnáziu, protože jen tenhle týden píšeme latinu, angličtinu a dějepis a příští týden chemii, což vydá za testů deset, takže se moc a moc těším. Ale jak říkám, aspoň mě to odvede od zbytečných myšlenek. Výborná útěcha. Ovšem v sobotu mě čeká dilema, jít na fotbal samotná, tedy jako idiot, nebo nejít vůbec? Nebo si sehnat společnost? Ale kde? A co tam vůbec budu dělat? Jjkjdkfjkdljf. Jsem nemožná, no, to je jasná věc. Měla bych se jít zase opít, ale víme, co se mnou dělá takové půl láhve vodky. Tedy vy pravděpodobně ne, ale A. to ví moc dobře. Sakra, sakra. Tohle neskončí dobře.