Fckn A

V pátek jsem odcestovala z kraje jihomoravského do kraje středočeského za účelem socializace a poznávání nových kultur s prvky nočního života a turismu, což v praxi znamená, že B. měla oslavu osmnáctých narozenin a já jako správná kamarádka přijela do Prahy, abych se toho taky zúčastnila. Abych to zkrátila, musím na pražský párty jezdit častěji, protože tahle byla prima. Spoustou tequil počínaje a skvělou společností konče. Užila jsem si cestování tramvají nad ránem po Praze zpátky k Lin, protože když se chci tady u nás dostat domů, stačí mi na to čtvrt hodiny pěší chůze a to není žádná legrace. V sobotu jsme se potkaly s Julčou a to bylo taky prima. Citronáda s mátou? Ano, prosím. Sluncem zalitá Praha? Též neodmítnu, děkuji. Plus dvě slečny po mém boku rovná se odpoledne strávené přesně podle mého vkusu. A tak, no. Jen nechápu, proč mají lidé z Prahy a přilehlého okolí tendence upozorňovat na to, že se prý málo usmívám. Pravidelně mi to vytýká Péťa, táta od Lin na to taky často upozorňuje a když jsem tam byla na začátku března, řekla mi to i paní, co vybírala peníze na záchodech. Buďto si na to doma už všichni zvykli nebo nevím teda. Ale abych potěšila výše zmiňovaného Péťu, tak jsem se mu do toho foťáku i usmívala a fotky z oslavy jsou super. Cestou zpátky do Brna jsem si prohodila místo s jedním anglicky mluvícím pánem, takže jsem se přesunula ze sedadla číslo dvě přímo za řidičem na sedadlo číslo šedesát, čili na to úplně vzadu, kde jsem se ocitla mezi pánem s Wesc sluchátky a klukem očividně vyznávajícím styl emo nebo jeho podobnou alternativu, čímž se mi splnilo nevyřčené přání sedět aspoň jednou s někým, komu není nad třicet a/nebo působí aspoň trochu normálně. Mezi některé moje předchozí spolusedící patří například postarší pán, který si na kalhoty vylil capuccino a do uličky se mu vysypala taška. Ach jo. Mám docela hezké vlasy.