Animals on TV singing about some pain that they felt at some point

A oni se prarodiče, kteří bydlí v přízemí, tak hrozně moc diví, že se s nimi nebavím, nepřijdu si popovídat, nic. Oni se diví, vyčítají mi, že jim neoznámím, když jedu na stupidní školní výlet nebo na víkend k tátovi a sami se neobtěžují mi povědět, že babička jde na operaci a asi chvilku v té nemocnici bude. Jen tak dál, babi, jen tak dál. Pokračujte v divení se.

Ovšem máme tady i pokračování o Frequency, už kolikáté v řadě, nicméně potřebuju to nějak ventilovat a tak nějak mi přijde nepatřičné chodit po městě a jásat, tudíž se budu radovat tady a je to. Dnes oznámili nové účinkující - malý spoiler, Strokes mezi nimi nebyli, ach jo - a já si prožila fangirl moment. The Kooks! Kolik nocí jsem proplakala, obrazně řečeno, když mi nebylo dovoleno jet pár let zpátky na Rock for People, kde tehdy byli! Kolik hodin jsem strávila posloucháním prvního alba a kolik hodin skeptickým hodnocením alba druhého! A teď uvidím je a tím pádem i Luka Pritcharda? Nevím, jestli existuje lepší pocit. Dobře, vím to, našel by se jeden takový. Třeba ten, kdy pokračujete ve čtení seznamu potvrzených interpretů a najednou to uvidíte a tak trochu nevěříte očím a potom zjistíte, že vlastně skáčete po pokoji a ječíte radostí. Carl Barât! Ten samý, na kterého jsem chtěla jet v březnu do Mnichova, ale nebyly finance ani společnost. Jjfdkfdkhfkd, přesně tak. The Vaccines nebo Kele jsou pak dalším příjemným vylepšením. Tolik k festivalovému okénku.

Když je školní ples, máme témata ke konverzaci na dalších pár dnů obstarána. Když je druhý den po plese ještě charitativní přehlídka, máme si o čem povídat aspoň týden. A když se během těch dvou dnů stane tolik zajímavých a převratných věcí, vydrží nám to asi čtrnáct dní. Tak jako tak, já se výborně bavila. Co se plesu týče, zčásti má na tom podíl víno, zčásti vodka a zčásti zřejmě výborná konstelace hvězd, protože mi nebylo špatně, jak je mým oblíbeným zvykem, neprovedla jsem nic obludně ostudného a dvě hodiny strávené povídáním, chozením po městě a ničením podpatků a mých nohou v té nejlepší společnosti, jakou jsem si kdy mohla přát, byly krásným závěrem. Módní přehlídka zase měla jiné zajímavé stránky, třeba sezení tři hodiny v nepohodlných židlích majíc mírnou kocovinu nebo nezdvořilé osoby.

Další velice velmi zajímavá věc, která by měla být zaznamenána. Abych oslavila dnešní absenci učení nebo domácích úkolů, dívala jsem se na HappyThankYouMorePlease, což je film zrežírovaný a napsaný Joshem Radnorem obsazeným i do hlavní role, kterého můžete znát jako Teda Mosbyho ze seriálu How I Met Your Mother. V průběhu sledování jsem si říkala, že to budou tak tři hvězdičky z pěti, možná čtyři, protože mám Joshe ráda. Na konci filmu to bylo ale na plný počet, je to pravděpodobně hodně subjektivní hodnocení, nicméně dostalo mě to a mám trošku chuť Joshe obejmout a vůbec. Chci si to pustit znovu. Sadness be gone, let's be people who deserve to be loved, who are worthy, 'cause we are worthy. Takže asi takhle.