A pulse to stabilize

Když jsem s tátou naposledy volala, povídal, že možná přijede už během týdne. Nepřijel. Ale nevadí, spát do jedenácti a pak celý den nedělat vůbec nic dokážu i tady. Teď si ve své neskonalé moudrosti určitě vybil telefon, protože ten s rakouskou sim kartou má vypnutý a na ten s českou se mu taky nejde dovolat. Nicméně já se nezlobím, já na to pouze laskavě poukazuju. Protože jakkoliv úžasný vztah s tátou máme, může být ještě úžasnější. Co může, musí. Prováděla jsem menší průzkum v otázce festivalů, abych přišla na to, že ty, se kterými mám největší shodu ve vkusu, jsou přirozeně co nejdál od České republiky, nejlépe v okrajových částech Evropy. Vy víte, kdo jste, festivaly v Irsku, Portugalsku a Španělsku! Ale potom jsem přišla na krásnou, překrásnou věc. Na stránce na Facebooku rakouského Frequency byla pravidelně přidávána videa různých kapel a drtivá většina z nich byla potom oficiálně oznámena jako účinkující. Nejnověji přidali Justice a Klaxons, to mě až tak nebere, ale taky White Lies, na kterých jsem byla minulý týden v Praze a které by mi vůbec nevadilo vidět podruhé, a hlavně The Strokes. The Strokes! Jestli je vážně oznámí, budu dost možná nejšťastnějším člověkem na planetě. Ovšem na druhou stranu jestli se mýlím, tak mi to pravděpodobně zlomí srdce. Hm. Hmmmm.