31. ledna 2011

Someone's ear is in danger of having hair brushed over it

Předně bych se chtěla omluvit svému iPodu za to, že ho při svých pochůzkách mám volně v kapse kabátu a neobtěžuju se ho v těchhle mrazech dát někam do tepla, jako do kapsy u kalhot a tak. Pevně doufám, že se mi zlomyslně nepomstí svou nefunkčností a já nebudu muset shánět peníze na nový, což by se mi podařilo, kdybych to hrubě odhadla, za takové čtyři roky. Šetření a já jsou dvě věci, které si nikdy rozumět nebudou. Třeba teď. Určitě by bylo rozumnější si kapesné pečlivě schovat do šuplíku a utrácet ho pouze za potřebné věci jako je jídlo, pití, cardigany a antiperspiranty. Ale ne, já se cestou ze školy musím zastavit v drogerii a vzít si do hlavy, že si zítra vezmu víc peněz a koupím si ten bílý lak na nehty a taky tu hezkou rtěnku a jen tak pro jistotu si k pokladně rovnou odnesu lak, který má na obalu napsáno matt top coat a jeho funkcí je pravděpodobně udělat z leskle nalakovaných nehtů nehty s matným povrchem (což je pravda, to umí). Takže asi chápete, že našetřit na nový iPod je pro mě poněkud nadlidský úkol. Stejně to vidím s chybějícími financemi na foťák; pokud se nestane zázrak, tedy pokud táta nesplní to, co říkal, a sice že mi dá dárek k zářijovým narozeninám už teď a přispěje zbytek peněz, budu zřejmě do konce života fotit Sony Ericssonem. Což má na jednu stranu takový zvláštní půvab, na druhou stranu říkám prostě ne, ne.
Tenhle týden se mi nejspíš zamlouvá, dnes jsem ve škole strávila necelé tři vyučovací hodiny, kdy první dvě jsme se v hudební výchově dívali na Rebely, dojímaly se nad koncem a pořádaly Haribo party a v té třetí se rozdávalo vysvědčení a řešil se výlet a náš budoucí spolužák. Mám vyznamenání, což je docela fajn a poněkud k neuvěření, když pomyslím na svoje logické schopnosti a vůbec na svůj vztah k přírodním vědám. Na druhou stranu mi to zaručuje chválu od všech členů rodiny a tím pádem větší finanční odměny, což značně napomáhá mému už zmiňovanému problému s šetřením. Takže dobře já.
Internet se asi rozhodnul vyzkoušet mou trpělivost, jinak si neumím vysvětlit, proč od včerejšího večera jede rychlostí 'jedno video na YouTube za hodinu' jako ve starých dobrých časech, kdy jsem se připojovala přes telefon a denně měla na svoje virtuální záležitosti vyměřeno půl hodiny. I když je docela dobře možné, že i tenkrát byl internet rychlejší. Já shodou okolností musím do zítřka vytvořit referát do biologie, takže výborně, výborně, aspoň mám nějakou výmluvu, abych se na to mohla vykašlat a mohla si potřetí ve dvou dnech pustit Zombieland. Následují všeříkající fotky částí jednoho z mých pokojů v té podobě, v jaké byl na konci prosince a tenhle víkend. Jde v podstatě o ukázku toho, jak obvykle trávím víkendy u táty. Ať je pochválena webkamera atd.



5 komentářů:

  1. Jéé, vždycky jsem si přála mít polepenou zeď vším možným a koupit si tuhle šuplíkatou postele z Ikei, ale protože jsem na tom s šetřením podobně jako ty a protože moje maminka neuznává tenhle způsob jako regulerní tapetování (narozdíl ode mně), tak ti budu asi na vždycky jenom závidět =D

    OdpovědětVymazat
  2. Taky si pamatuju časy, kdy jsem se připojovala přes telefon a tenkrát i ta půlhodina byla hodně:D kde jsou ty časy, kdy jsme k životu internet ještě tolik nepotřebovali.. :):D

    OdpovědětVymazat
  3. S tým iPodom to vidím podobne :D Ale keď máš v jednom vrecku riflí mobil, iPod+slúchatla a balzam na pery, tak to nevypadá 2x príťažlivo.

    Tento naprosto jednoduchý vzhľad blogu sa mi strašne páči. ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Hehe, pěkný titulek :) S pomalým internetem mám občas problémy taky, zrovna včera jsem si chtěla na YT pustit něco od Rancid (vracím se asi do svých malých punkových let, haha) a nešlo to, NEŠLO! No...takže tak :)

    OdpovědětVymazat
  5. to postel jsem vždycky chtěla :)
    připojování přes mobil je šílený! :D to už je ale naštěstí pryč

    OdpovědětVymazat