29. listopadu 2010

Save me Barry

Buď prokleto, trojité balení Toffifee s rodinnou sobí hrou na obalu! Na druhou stranu neznám lepší lék na ignorování. Tohle a spousta krásného sněhu, který já, hrnek čaje a teplé ponožky pozorujeme z vyhřáté místnosti zabalení v ponču. Novinky, novinky. Náš papoušek se už konečně naučil mluvit. Umí říkat "pojď, Lilo" a taky mlaskat. Otec teď pracuje v Salzburgu a bratr ve škole hledá lék na rakovinu. A co dělám já? Koukám na Misfits, ať už sama nebo s tříletou sestrou, láskyplně vzpomínám na páteční návštěvu kina, kdy jsem začala plakat v první minutě a skončila až u poslední scény. Abych se citovala, bylo to emocionální vydírání zabalené v britském přízvuku (Sedmnáctiletý Harry se jde podívat do přístěnku, kde jako jedenáctiletý spával a hrál si s vojáčky, vážně?) a obojí na mě samozřejmě platí.

1 komentář:

  1. ach, Misfits <3
    to je všelék! vezmi si příklad ze Simona a použij sáček pražených buráků proti ignorování. /2x03/

    OdpovědětVymazat