25. listopadu 2010

All or nothing

A tak jsem dvakrát po sobě protančila střevíce. Nebudu recenzovat každou z těch dvou prodloužených, na tu dnešní jsem přišla pozdě a už plná whisky a vína a piva, takže bych rozhodně nebyla objektivní. Včera byl rozhodně lepší konec, ale dnešní několikanásobné objetí a "Kiki", no.. jo. Následkem toho všeho nemůžu z hlavy dostat písničku od Shakiry a zjišťuju, že nejsem o moc lepší než mých pár spolužaček, které jsem včera odsuzovala kvůli využívání kluků atd. Celý tenhle týden trpím nedostatkem spánku a ve škole pak mívám skoro teploty. Chtěla jsem si obarvit vlasy na zrzavo, ale jak už bývá zvykem, barva chytla do červena a já tak mám na hlavě barvu, jakou jsem nikdy neměla moc ráda. Překvapivě jsem spokojená, teď docela se vším, zítra asi půjdu na Harryho konečně, takže už sice nebudeme začínat konverzaci větou "Tak vidělas už to?", ale já budu ráda, on bude rád, všichni budeme rádi. A jdu spát nebo tak. (Už se těším, až budu vyzvedávat rezervované lístky do kina. "Tak chtěla bych vidět nějaký průkaz, že jste studentka." "Já nic nemám." "Nic? Stačí třeba i šalinkarta?" "Nemám, nepotřebuju ji, pardon. Ale mám kartičku na oběd, kdybyste chtěla.")

Žádné komentáře:

Okomentovat