17. prosince 2009

Ah, mě tak baví se mystifikovat. Jako že jsem dobrá přes češtinu. Pak se přihlašuju na školní kola olympiád, kde sedím, snažím se psát úvahu, přemýšlím nad tím, jak moc nemám ráda psaní na příkaz a z batohu mi hraje Regina Spektor, protože jsem zapomněla vypnout iPod.
Dneska jsem stihla spoustu věcí. Sednout si na patře za roh, sníst rohlík a rozečíst Skafandr a motýl. Vrátit se do třídy, kde jsme si nasadili santovskou čepici. Nehorázně rozesmát Víťu. Jet do Brna, tam ztratit nervy, nenajít svetr, koupit tašku a všude ve všech ho hledat. Ve vlaku dočíst Skafandr a motýl. A neučit se na pololetní práci z němčiny. Je to milé. A unavující.

Leave me alone/
I'm in control/
Gonna have a bad time/
Rocking at the Hollywood Bowl

3 komentáře:

  1. Taky se chci takhle unavovat.< Mimochodem včera bylo Brno opravdu šílený (poukazujíc na ty davy lidí) a dneska bude ještě šílenější. Mé nadšení z dnešní cesty do velkoměsta nezná mezí.

    OdpovědětVymazat
  2. Máš pravdu, včera by si v Brně klaustrofobici a agorafobici moc užili. Byla jsem třeba v H&M a tam se pomale nedalo hýbat. Mraky lidí. Vánoce, no.

    OdpovědětVymazat
  3. Přesně! Psaní na povel je hlavně úplnej nesmysl... Já třeba už dlouho nemám inspiraci a když nemám inspiraci, tak prostě nepíšu. Kdyby mi teď někdo řekl, abych napsala slohovku za 45 minut, tak ji prostě nenapíšu! Anebo napíšu, ale nebyla by moc dobrá...

    OdpovědětVymazat