9. října 2009

It feels alright, but never complete (no co)

It really is unfair, you guys: Utrhlo se mi ucho u tašky. Zrovna ráno jsem se na to dívala a říkám si Hele, to už je trochu uvolněný. O čtyři hodiny později jdu ze schodů, zrovna si zpívám a najednou se to stane. Hm. Štěstí, že to bylo před němčinou. Aspoň jsem mohla seřvat učitelku. No.. Víceméně. Paní učitelko, můžu se zeptat, kdy nám dáte ty testy? - Kristýno, já to ještě nemám opravený. - No jasně, ale já jsem se ptala kdy. Jednou ji zabiju. Dneska jsme se na tom domluvili s Honzou. Jsme tam spolu zmokali a stáli hodinu, podle mých výpočtů a dedukcí snad i hodinu a půl a je to všechno matoucí. No. Tom říkal, že teď někdy jedeš do Německa, že? A taky nemá rád pavouky. Jsu sviňa. Čtení Pýchy a předsudku je nebezpečné, idealizuju si model pana Darcyho a podle toho to dopadá. A dívat se na fotky z loňského Majálesu je nebezpečné taky (vypadá jako Chuck). Pít ráno kafe je zase bezvýznamné; stejně se nakonec přistihnete, jak po dopsání testu na výrokovou logiku sedíte a upadáte do mikrospánku. A to je teprve druhá hodina. Hm, možná jste dneska vstávali v pět a možná jste si umyli vlasy Garnierem a možná jste si je vyfénovali do toho tvaru, co je tak náchylný ke kroucení. A možná možná možná jste si v autobuse sedli úplně dozadu, poslouchali The Gossip a The Filthy Youth a sledovali kluka ze školy před váma, jak si pořád šahá na vlasy, na kterých jste hned poznali, že si je určitě geloval. A pak jste vystoupili z autobusu a přišli na to, že bylo absurdní vzít si jenom triko a košili; Honza mi pak odpoledne nabídnul svou mikinu, btw. Řekla jsem Ne, dík, to nějak přežiju, ale ta představa se mi líbila. Dyť říkám, že jsem bad bad bad girl. Nehodlám si na facebooku přidávat lidi, se kterými jsem se v životě nebavila (až jednou budu zase krutě upřímná, tak mě na tohle téma neupozorňujte), ale Jamie Campbell Bower Look-Alike jsem si přidala a on se ostříhal. Den na piču, dyť říkám.

Žádné komentáře:

Okomentovat