From now on, our troubles will be out of sight

Všechno je v pořádku, všechno dává smysl. Zkoušku jsem zvládla, a tak mám řidičák. Budu se za to muset nějakým způsobem obdarovat, protože já, jindy ten nejvíc nervózní člověk na světě, jsem byla ve středu vyrovnaná a v klidu. Možná tomu trochu pomohlo to, že nám během čekání v autoškole pustili Krokodýla Dundee v Los Angeles, a ono není dost dobře možné stresovat se, když na obrazovce před vámi se postarší Paul Hogan vyrovnává s kulturními rozdíly australské buše a americké metropole. Většina testů ve škole napsána, případně opsána, sledování filmů místo probírání látky domluveno, už je tak akorát doba na to, abych se začala dostávat do sváteční nálady. Dnes jsem byla v tak výborném rozpoložení, že jsem podstatnou část odpoledne dobrovolně hlídala svou čerstvě pětiletou sestru a ani jednou jsme se nepohádaly. Místo toho jsme spolu tvořily sněhuláka a klauna z plastelíny, daly si napůl pomeranč a dívaly se na film Šmoulové. Piju po litrech černý čaj s citrónem a těším se na Vánoce. Můj program na víkend je tím pádem jasný. Kromě obvyklého dohánění spánku budu tvořit seznam vánočních filmů a epizod seriálů, co budu přes svátky sledovat. Přece jen všichni víme, jak moc pozitivní vztah chovám k seznamům, a pokud je můžu zkombinovat s Vánoci, už ke spokojenosti mnoho nepotřebuju. V příštích dnech budu pravděpodobně poslouchat pouze svůj vánoční playlist na opakování. Všem bych doporučila obstarat si album A Very She & Him Christmas od She & Him, skupiny, kde zpívá Zooey Deschanel. A teď... teď si půjdu pustit 101 dalmatinů, což je dost možná první film, který mě kdy rozplakal. Sto jedna puntíkatých štěňátek, která utíkají přes pole zpátky ke svým pánečkům za doprovodu tklivé hudby? Jak by mě tohle mohlo nerozplakat.