18

Předevčírem byly moje osmnácté narozeniny. Zahájila jsem je sprchou ještě za tmy v koupelně vedle garáže, která se stala další ubikací stáda velkých pavouků. Paráda. V autobuse jsem poslouchala svůj speciální narozeninový playlist narychlo vytvořený při čekání na zastávce; Kasabian, Two Door Cinema Club, The Strokes, Two Door Cinema Club, Kasabian, Kasabian, Kasabian, soundtrack k Doctoru Who, soundtrack k Doctoru Who, soundtrack k Doctoru Who, soundtrack k Doctoru Who, The Strokes, soundtrack k Sherlockovi, Arctic Monkeys. Poslouchalo se to moc hezky a možná proto jsem měla ve škole tak skvělou náladu. Navíc na mě byla přirozeně spousta lidí milá a někdo, podezírám Marťu, mi napsal přání k narozeninám i na tabuli. Dokonce nám odpadla poslední hodina, a tak jsme končili v jednu a já měla dost času na to, abych navštívila nemocnou kamarádku, to taky potěšilo. Potom jsem šla domů, kde jsem si převzala dárky; přesněji řečeno to byl dárek jeden, a sice notebook. Vzhledem k tomu, že můj počítač jsme kupovali v době, kdy byli rodiče ještě spolu a to už je sakra dávno, to bylo to nejlepší, co jsem mohla dostat. Navíc mi máma prozradila i můj vánoční dárek, na začátku prosince pojedeme, přesněji řečeno poletíme, na víkend do Londýna. Předvánoční Londýn! Jkldfjasdkjfkdljfdsklfjdskl. Takže ano, jsem spokojená. Když si k tomu ještě přičtu ten řidičák, který mi k narozeninám dal táta, lepší osmnáctiny jsem si nemohla přát. Dost se o to zasloužila i přání od ostatních, ať už očekáváná nebo překvapivá. Večer jsem šla ještě ven a dostala rudou růži, což potom způsobilo, že otec na bratra a jeho přítelkyni volal "Kristýna hat ein Freund" a já se bránila, že to jako ne. Ono vážně ne. Raffael s Johannou mi pogratulovali, bratr v němčině, Johanna v angličtině, takže to byly dost kosmopolitní narozeniny. Dala jsem si s nimi pivo a šla do postele, přece jen jsem poslední týden spala každou noc maximálně šest hodin; v tom lepším případě. Takže ano, byl to skvělý den.