Dost času teď trávím seberealizačním zíráním do zrcadla. K žádnému výraznému převratu zatím nedošlo, ale zjistila jsem, že o prázdninách mi to víc slušelo. Jsem si jistá, že za to může momentální nedostatek spánku. Ten ale zatím trvá pouhé dva dny. Jak budu vypadat za měsíc? Neodvažuju se hádat. (Za měsíc budu mít vlastně narozeniny, to je hezké.) Koupím si termosku a budu si do ní vařit kávu nebo čaj a až bude zima, cestou do školy si o ni budu ohřívat ruce. Nebo budu chodit spát dřív, ale to bych si musela nejdřív ujasnit svoje priority, že vážně nepotřebuju před vypnutím počítače opětovně zkontrolovat všechny svoje oblíbené stránky, jestli nedošlo k nějaké životu významné aktualizaci. (...) Proběhl návrat do školy, bohužel nebo bohudík? Najednou jsme ve třeťáku a každé páté slovo, co slyšíte, je maturita a vám to přijde trochu surreální, že za dvanáct měsíců touhle dobou budete začínat váš poslední, osmý rok na gymnáziu. Ale nějak se s tím smiřuju. Obstarám si pěkné sešity a novou propisku, udělám nějaký chytrý diy a to by bylo, aby nebylo. Zatím se zmůžu jen na pití višňového džusu a sledování druhé série Misfits. (...) Dneska jsem za ní stála ve frontě na obědě a měla chuť podrazit jí nohy, vyškubat jí vlasy nebo na ni aspoň pokřikovat neslušná slova; spokojila jsem se se zlými pohledy. Těch jsem ostatně ještě mnoho nerozdala, protože poloha naší třídy a rozvrh hodin mi neumožňuje denně potkat tolik lidí, kolik bych chtěla. Připadnu si pak trochu jako na samotce a přitom je tady tolik nenávisti, co musím kolem sebe rozšířit. Lol jk, jsou i lidé, co je vidím ráda, ovšem zcela typicky na ně díky tomu natrefím zhruba tak jednou za dva týdny a to se ještě musím snažit. To je nekonečně nespravedlivé. (...) Prý jsem teď taková pesimistická. Asi jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat