Dnes jsem učinila dva důležité poznatky, a sice že Benedict Cumberbatch má rád Mumford & Sons, Lauru Marling a knížku Sobota od Iana McEwana, čímž v mých očích ještě více stoupl, je-li to vůbec možné, a celkově mi vylepšil náladu, a že dabovaná verze posledního Harryho Pottera snižuje prožitek z projekce o takových čtyřicet pět a půl procent. Ovšem komu není rady, tomu není pomoci a vypadá to, že moravští majitelé kin už jsou přímo beznadějní, protože jak u nás ve městě, tak v Brně dávají jenom právě onu mnou tolik nenáviděnou dabovanou verzi. Kurva fakt. Ten, kdo se rozhodl předabovat Alana Rickmana, půjde do pekla. K filmu rozhodně pár výtek mám, ale jedná se spíš o moje ne tak docela naplněné touhy po citovém vydírání, kterého, jak mi tak přišlo, tam bylo nedostatek. Víc srdcervoucích momentů, víc zoufalých objetí, víc slz! Nicméně i tak jsem si přišla na své a jen bych chtěla podotknout, že není moudré zapomenout si doma papírové kapesníky, pokud do kina jdete právě na posledního Harryho. Počasí se zřejmě rozhodlo synchronizovat se s mou neveselou náladou a už druhým dnem prší. Já to jenom vítám, protože to znamená zavírání se bez výčitek doma, svetry, čaje a útulnou atmosféru. Přála bych si podzim. Potřebuju omluvu pro svůj poměr s kávou v podobě podzimní únavy, teď to jen zraňuje city čaje.
"Potřebuju omluvu pro svůj poměr s kávou v podobě podzimní únavy, teď to jen zraňuje city čaje." To je roztomilé :) Ale ano, nevím, čím to je, ale pokaždé se někdy takhle uprostřed prázdnin začnu těšit na podzim (letos tomu je nejinak), a když ten podzim konečně přijde, začne mě otravovat a říkám si: Proč jsem si ho tak přála? Chci zpátky léto! :) Ale stejně mi to nedá a další rok se to opakuje. I letos se už uvnitř mne usadila taková melancholická touha po podzimu, kdy budu moct sedět na okně s hrnkem čaje a poslouchat třeba Led Zeppelin. To bude úža!
OdpovědětVymazat