Don't you worry, it'll all work out

Tady se chtěl někdo po příchodu domů naučit slovíčka do němčiny a kousek Taťánina dopisu Oněginovi a pak si užívat teplých ponožek a spousty čaje ve společnosti filmu s Carey Mulligan a jít brzo spát, aby si odpočinul delší dobu než čtyři hodiny jako v noci na dnešek. Na mou obranu, přijít domů a najít na dvoře prase pověšené na háku, všude na zemi krev a v malé vaničce úhledně poskládané vnitřnosti, to poněkud naruší plánovaný odpolední program. Především tím, že jsem musela uvařit všem čaj, na který jsem ale potom zapomněla, krájela citrony a ohřívala výsledný produkt v mikrovlnce. A tak tady sedím, je pomalu osm hodin a já ani nevím, kde přesně ta slovíčka do němčiny mám. Ale hlavně že poslouchám Exitlude na opakování! Aspoň jsem si pověsila oblečení do skříně, vybrala, co si na sebe zítra vezmu, abych si ráno nekazila zbytečným stresováním, hezky naaranžovala šátky všude po pokoji a zahájila tvorbu čtenářského deníku. Zítra si asi půjdu zkazit náladu do obchodů, kdy nebudu vědět, co si koupit, anebo to budu vědět až příliš dobře, ale finance budou nedostačující. Dneska jsem jela domů a jak jsem normálně docela slepá, tak jsem ho i tak uviděla a začala jsem se cítit hrozně hezky, šťastně, usmívala jsem se i přes všechno to citový vydírání a to, co jsem mu v tu chvíli měla říct a neřekla. Duh.