"Řekni dobrou noc, Kevine." "Dobrou noc, Kevine."

Ráno se probudit, rozzlobit se, že došla šunka, umýt si vlasy, posedět si před vyučováním v jídelně u topení, číst McEwana, ignorovat Mikuláše s čerty a anděly, přežít zbytek školy, odpoledne si zajet do Brna, sehnat lístky na autobus do Prahy a zpátky, koupit si hřejivé tričko, cestou na vlak sníst rohlík se slaninou, uvelebit se v teple v přeplněném vlaku, pustit si soundtrack k Lásce nebeské, usnout, probudit se, vystoupit z vlaku, nechat se odvézt domů, doplnit cukr v krvi, dívat se na Sám doma, jíst salát z čínského zelí.

Foťák na Vánoce nedostanu, to až později, našetřím si na lepší model, takhle si můžu říct o knížky a filmy a hudbu a to já přece tak ráda! Není hezčí pocit než najít pod stromečkem knížku a ještě ten večer ji přečíst. Bylo to tak s Ďábel nosí Pradu, bylo to tak s Přespávací knížkou, ah, co bych to nepřiznala, bylo to tak i s Novým měsícem. Těším se na Štědrý den, jak se ráno probudím, sním poslední čokolády v adventních kalendářích, půjdu si uvařit čaj a v obýváku najdu čerstvě čtyřletou sestru natěšenou na Ježíška. Celý den se budu vyhýbat babičce a dědovi, co bydlí v přízemí, aby mi nezkazili sváteční náladu, budu si pouštět vánoční filmy a zpívat vánoční písničky, možná si dokonce i obléknu svetr se soby. Večer se najíme, já budu se svou porcí hotová a ostatní si budou teprve rozkrajovat kapra, potom zazvoní zvonek, půjdeme nahoru, kde bude blikat vánoční stromeček. Rozdáme si dárky, já si ty svoje sbalím a přijede pro mě táta. Věřte mi, je jen málo věcí víc krásnějších než jet někam dvacátého čtvrtého prosince večer. Tma, světýlka v oknech a vy skoro vidíte všechny rodiny shromážděné u stromečku, sváteční atmosféry se můžete skoro dotknout. U táty si sedneme k televizi, on se bude dívat na nějaký svůj německý vánoční pořad, možná už naladí i nějaký český program, tak se budeme dívat na pohádky, jako obvykle uděláme ze všeho dvojsmysly a bude nám hezky.