7. září 2010

Where did you get that smile and that fine hair?

Moc informací, žádný začátek. Bleskovou rychlostí musím umýt nádobí, osprchovat se, podívat se do skříně, říct si, že oblečení na zítra si vyberu ráno (abych potom další den pobíhala po pokoji a hystericky vykřikovala "Ale ne! Fuj! Hrůza! Odporné! Ježišmarja, já fakt nevím."), podívat se na jeden díl Mighty Boosh, zalepit si nehet, který jsem si okousala až moc, jít spát a pustit si k tomu "Bad mood comfy jim jams" playlist. Zatím tam jsou jenom Kasabian, protože se ukazuje, že nejsem momentálně schopná poslouchat nic jiného. Babička mi před chvíli přinesla vydání Ona dnes a prý abych si přečetla článek "Moje prsa a já". A pak se všichni diví, že se chovám zvláštně. Jak jinak bych se s takovou rodinou měla chovat? Miluju svoje nové černé pončo. Měla jsem ho ve škole včera a měla jsem ho ve škole i dnes a je skvělé a připadne mi trochu jako deka, což má zároveň nevýhodu, protože se mi v něm chce pořád spát. Navíc je návykové, to vám povídám, jak si jednou obléknete pončo, nebudete ho chtít sundat. Když ho mám na sobě, připadnu si trochu jako Andrew VanWyngarden lomeno Noel Fielding lomeno indiánská babička. Ale to je jenom můj osobní názor. Blíží se taneční. Ha ha.

2 komentáře:

  1. Taky mluvím sama se sebou a nejen při pohledu do skříně. Někdy asi moc nahlas, až se objeví někdo z rodiny ve dveřích s ohraným "chtělas něco?". Nesnáším to, jak postrádají smysl pro můj pestrý vnitřní svět. :D

    OdpovědětVymazat
  2. To je fakt, taky bych si s pončem připadala jak Andy:D
    Tvoje babička je vtipná :) Dočetla ses tam něco zajímavého?:D

    OdpovědětVymazat