24. srpna 2010

Last of the English roses

A tak jsem objevila jeden z nejkrásnějších pocitů, kdy se probudíte nesmyslně brzo, ještě v polospánku si dáte sluchátka a poslucháte tu krásnou Bring Me Back Down a na střechu kape déšť a vy se podíváte z okna a muškáty jsou mokré a nad lesem je mlha a vy ležíte v krásně vyhřáté posteli. Potom si uvaříte černý čaj s citrónem a zase si lehnete a čtete Harryho Pottera a je vám hrozně hezky. Pustila jsem si radši film od Nolana, protože internet se chová hrozně protivně, je pomalý, stránku načítá dvacet minut a celkově je dnes den určený k tomu, abych se cítila pohodlně. A to se dá uskutečnit jedině s pomocí peřiny a šátku kolem krku. Odpoledne půjdu do knihovny, vrátím Coelha, kterého jsem včera dočetla a pak mi i holení nohou poskytlo podněty k filozofování, vrátím Brautigana, nic si nepůjčím, čeká na mě Thackeray a McEwan a Rowlingová, samozřejmě. Taky budu přemýšlet nad tím, jak se chci nechat ostříhat. Otevřu skříň, budu se usmívat na kabát a říkat si, že už to dlouho nepotrvá a budu ho moct nosit. Svět je hezký, pokud si ho takový uděláte.

5 komentářů:

  1. skutečně krásný! takhle to chce brát každej den...

    OdpovědětVymazat
  2. McEwan!
    četla jsem od něj pouze Botonovou zahradu,ale okouzlil mě.

    OdpovědětVymazat
  3. moc pekne, opravdu krasne napsane. Miluji knihy a od Coelha sem cetla snad vsechno... a ano, svet je krasny:)

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Nádhera! S poslední větou souhlasím naprosto :)

    OdpovědětVymazat