Devadesátý devátý post a pořád nemám co říct, proplouvám světem písmen a nic na mně neulpívá, čtu, vnímám, ale nezanechává to na mně stopy. Kdysi jsem si vytvořila teorii, že když jsem šťastná, nemám o čem psát. Něco na tom je. Můj život se pozvolna začíná stávat nezávislým filmem s pozitivními recenzemi. Jenom to hloupé Brno, co mi ho vzalo. Ah. Brzo skončí škola a všichni budeme procházet kolem prázdných skříněk a přes dvůr dolů k silnicím a přechodům a křižovatkám a budeme myslet na to, jaké léto nás asi čeká. Já vám nevím.
A já taky ne, ale tak to asi má bejt ;)
OdpovědětVymazatTa teorie je zcela pravdivá.
OdpovědětVymazat