Huh. Velice dobrým způsobem jak se rozptýlit od depresí se ukázalo být asi sto milionů úkolů, které musím zvládnout. Jako třeba dnes. Zrovna jsem absolvovala přesun z místa A do místa B, tedy z mého jednoho domova do domova druhého, mám tři tašky, v nich ještě další dvě tašky a mám si nachystat věci na zítřejší Majáles, nalakovat si nehty, vypít zelený čaj, vyřešit kam dát kabát a dostat se do postele v rozumnou dobu (pokud možno ještě dnes). Včera byl koncert Amandy Palmer, kde jsem nebyla. Za dvacet dní bude koncert Kate Nash, kde pravděpodobně budu. No a pak budu prohlášena za svatou. Smutné je, že zítra nebudu vypadat jako upír, ale jako zaměstnanec pohřebního ústavu. Nová barva vlasů mi jde ovšem krásně k červené rtěnce, kterou jsem si dneska po důležitém rozhodnutí koupila (nebo byla přinucena koupit). Pálí mě rty. Černé nebo červené nehty? Černé nebo červené nehty?! Otec zapomněl koupit naftu na topení a teplou vodu, takže se zdá, že budu spát ve dvou svetrech a ráno se budu otužovat sprchováním ve studené vodě, yay. To mé rýmičce určitě udělá dobře. Ostatně kdybych měla nějakou moc, tak všechny tyhle důležité operace provádím z tepla a pohodlí své postele, kde si hýčkám kapky do nosu a kapesníky s vůní heřmánku (kterážto vůně se přibližně po čtyřicátém vysmrkání změní ve vůni kompostu nebo něčeho podobně lákavého) a o nic jiného se nestarám. Navíc musím před otcem utajit zcizení košile, kterou jsem si bohužel v posledním týdnu velice oblíbila, ale tady ji samozřejmě nosit nemůžu. Jo a zítra si dám na snídani skořicové vafle s javorovým sirupem.
Žádné komentáře:
Okomentovat