WICKED

Já jsem na sebe tak pyšná. Zhruba kolem čtrnácti hodin a čtyřiceti pěti minut odpoledne, zrovna když jsem se dívala na jistý objekt a slunko všechno barvilo takovým tím jarním odstínem, jsem se rozhodla pojmout celý lyžák v optimistickém duchu a nestresovat se a tak. No, zatím se mi obojí daří jenom napůl. Ale náhodou, velice optimisticky jsem si koupila dvoje Pringles a dva ledové broskvové čaje a obdržela jsem jedno balení německých máslových sušenek, které svou velikostí odpovídá dvěma balením sušenek českých. Pak jsem ovšem zjistila, že prostor v zavazadlech, jejichž počet dosáhl alarmujícího počtu, se nebezpečně tenčí a ve chvilce, kdy jsem si uvědomila, že mám ještě docela velkou a těžkou kosmetickou taštičku a reproduktory od počítače, jsem opravdu chvíli zvažovala fakt, že bych se už teda mohla psychicky zhroutit. Ale odolala jsem a překvapivě zjistila, že se tam všechna určená tělesa dají docela dobře naskládat. Tedy kromě oněch máslových sušenek a jednoho balení Pringles. Ovšem člověk nemůže chtít všechno, že ano. Redakce Elle by mě zřejmě prohlásila za kacířku, kdyby tušila, že jsem do tašky, která byla věnována jako dárek čtenářům jejich časopisu, narvala lyžáky. Zjistila jsem, že moje lyžařské oblečení je sladěné a že jsem opět jakýmsi neznámým omylem skončila v černém oblečení. Já za to ale nemůžu. Teď řeším problém globálního rozměru: kam dát fake ugg boty, abych si je mohla po příjezdu do Alp obout místo lehkých jarních botiček. Hm. Mám ještě asi tak čtyři a půl hodiny, během kterých si musím umýt vlasy, oholit nohy, osprchovat se a vyfénovat vlasy, abych si je mohla zítra helmou kompletně zničit. Jo a taky jsem si říkala, že bych si mohla na hodinku na dvě lehnout. Ah. Už to úplně vidím: Vzbudím se a budík bude ukazovat 23:48 nebo nějaké podobně kouzelné číslo. No, abych to shrnula.. Ještě že nejsem vůbec osoba náchylná k panikaření. Ha. A všichni doufejte, že přežiju.