Bára mě dneska začala převychovávat. Teoreticky vzato to není špatný nápad. Začínám si všímat nových zvyků, nových způsobů chování a nejsem si jistá, jestli se mi všechny líbí. Na to zřejmě přijdu, až je použiju ve vyhrocené situaci a pak budu muset někoho zase čtyři měsíce ignorovat. Ah, proč se nepoučím. I když na druhou stranu, proč se nepoučí i ostatní, že ano. Zbytečná úvaha. Žiju ze dne na den, z jednoho pondělního rána na další, z jednoho nervového záchvatu na jiný. A to se ještě cítím šťastně. Trochu si sice připadnu jako Fenchurch, která přišla na to, jak ze světa udělat příjemné místo a nikoho by kvůli tomu nemuseli ani ukřižovat nebo tak, ale potom se psychicky zhroutila, zapomněla to a teď pokaždé, když si na to chce vzpomenout, se začne všechno míhat a poskakovat a jí se udělá černo před očima. Přesně tak si připadnu, když se snažím na něco přijít, na něco důležitého, co bych možná snad ani nechtěla vědět, protože se to týká mě a nikoho jiného. Vtipné je, že to vím, ale nemůžu si na to vzpomenout, nemůžu to definovat. Kouzelné. A teď už nezbývá nic jiného než si nalakovat nehty, odložit matematiku na ráno a poslouchat tři písničky pořád dokola.
Žádné komentáře:
Okomentovat