2. ledna 2010

We live on borrowed time

Ah. Ano. Je mi líto, že nemůžu být tak skvělá jako všichni ostatní. Jako ti, co dokážou přežít bez počítače delší dobu než dva dny. Jako ti, co sportují. Jako ti, co dokáží řešit svoje problémy. Jako ti, kteří nejsou cyničtí. Vážně, je mi líto. Ne vždycky, ne. Ale občas, jako třeba když mi zavolá Bára a řekne mi svou teorii, se nad tím zamyslím. A vždycky skončím tím, že zírám do zrcadla, čuchám k vanilkovému spreji a hledám si výmluvy a nápravy. Minutu ticha, prosím. Za T. Nezaslouží si to. Já sice taky ne, ale to už je můj klasický sobecký postoj, který uplatňuju poslední dva roky, a myslím, že docela úspěšně. A v tom je ten problém. Ach bože. Všichni jsou tak alternativní a nezávislí a pozéři. Nebudu se rozčilovat. Už takhle žiju permanentně deprimovaná a kdybych si uvědomovala i ty ostatní věci, asi bych normálně šla a něco udělala. The F word.

6 komentářů:

  1. Ti největší pozéři si na nic nehrajou

    OdpovědětVymazat
  2. skvělost je čistě subjektivní pocit. všichni jsme skvělí

    OdpovědětVymazat
  3. Ti co sportují to dělají, protože nemají kamarády a mají potřebu si něco kompenzovat.
    Cynikové v životě dojdou nejdál.
    A problémy si nedokáže řešit nikdo. Jde čistě o štěstí, náhodu a čas.

    OdpovědětVymazat
  4. S alternativcema se teď fakt roztr pytel.

    Snažím se neuvědomovat si vůbec nic, ale nějak mi to nejde.

    OdpovědětVymazat
  5. čau čiči. jenom kdyby náhodou
    http://ichbinindemwunderteam.blogspot.com/
    pusu,
    JO(náš).

    OdpovědětVymazat
  6. Jo, ono je dobrý nad něčím takovým nepřemejšlet, jen se proti všemu nějak obrnit...

    OdpovědětVymazat