18. ledna 2010

My Little Red Book

Začínám si zvykat. Mám na mysli fakt, že moje schopnost přizpůsobit se novým věcem se může zdát nedostačující, ale dejte mi měsíc, popřípadě dva a já už si svůj režim předělávám a adaptuji. A to je jenom fajn. Jinak bych asi nechodila po městě, nekupovala knížky za sto devatenáct korun a nedívala se do zrcadla s myšlenkou, že až se ostříhám, tak to bude lepší. Na chvilku vypnu shuffle, poslechnu si The Last Shadow Puppets, chvilku budu vzpomínat, pak si vzpomenu na adaptaci a řeknu si Aha, aha a to bude tak všechno. Sice místy vynechávám písmena, když něco píšu, do chemie se budu muset naučit těsnopis a získat jadernou zbraň, nic menšího kalibru naši učitelku nezraní, I mean, piča to je, ale jinak nic. I'm doin' fine. Just fine. To by tak mělo obsáhnout celou moji nynější situaci. Pololetní test v angličtině byla čistá improvizace, thanks God že jsem v improvizaci docela dobrá. Mám v pokoji zimu. A venku sněží a sněží a sněžilo i dneska ráno a nasněžilo mi na tu část vlasů, kterou jsem neměla pod čepicí, a ta se zkroutila do obludných tvarů, ale i přesto jsem je jenom učesala a řekla si Hmmm, pohoda. Chce se mi moc spát, sešit do fyziky jsem si stejně nechala ve škole, takže ani nemám nic, kvůli čemu bych mohla předstírat, že se učím, ah, pustím si Prince Kaspiana, protože je to tříhvězdičkový nic, ale nějak jsem přišla na to, že miluju Benovy vlasy, hmmm, a tak to potom dopadá, že ani Proměny dočíst nemůžu. Z dnešního tělocviku mám takovou rozkošnou věc, že když zmáčknu moc silně dlaň, nemůžu oddělat prsty od sebe, ah, jak já zbožňuju tělocvik. A budu mít plakát Kurta Cobaina od Leničky, yay. And nothing is average nowadays.

"Chci si poslechnout tvou řeč," dychtil matracák.
"Tak si poslechni, co jsem řekl. Řekl jsem tohle. 'Rád bych řekl, že je pro mě ohromné potěšení, pocta a výsada, že mohu otevřít tenhle most, ale nemůžu, protože žádný z mých obvodů pro lhaní není schopen provozu. Všichni se mi hnusíte a já vámi opovrhuju. A teď prohlašuju tuhle nešťastnou kybermonstrozitu za otevřenou bezmyšlenkovitému zneužívání pro kdekoho, kdo přes ni svévolně přejede'. A pak jsem se přepnul na otvírací obvody."
Marvin se při vzpomínce na onu chvíli odmlčel.
Matracák fluroval a glurloval. Flolopoval, gupoval a obzvláště flupně se vilomil.
"Vůn," vufrnul nakonec. "A byla to velkolepá událost?"
"Poměrně velkolepá. Celých sedmnáct set kilometrů dlouhý most sám od sebe složil své třpytivé oblouky a s pláčem klesl do bahna a s ním i všichni, co na něm stáli."

(V podstatě moje životní filozofie, opravdu.)

7 komentářů:

  1. Geniální pozadí...a vůbec všechno :)

    OdpovědětVymazat
  2. Oh, thanksies .)
    Jenom kontrolní dotaz: Takže to pozadí atd vypadá normálně, nenabralo to nějakých šílených patvarů na jiným počítači?

    OdpovědětVymazat
  3. Hm, nabízí se otázka "Čemu říkáš patvar?".< Já mám (a nevím, jestli mám psát bohužel či bohudík) widescreen, takže asi takhle: http://i47.tinypic.com/2e3669d.jpg - možná zrušit "opakování pozadí". (Noo, to znělo aspoň "odborně"!)

    OdpovědětVymazat
  4. Opakování pozadí je právě zrušené, ah, co už, beztak už se mi to nelíbí, jenom jsem o víkendu neměla nic moc co dělat :D:D

    OdpovědětVymazat
  5. Nééé, teď budu usínat s pocitem děsný viny, že je ta krása pryč kvůli mně!!! :D

    OdpovědětVymazat
  6. Není (i když vzala jsem to v potaz :D), to byl spíš takový experiment, já jsem vlastně na jednodušší vzhled a tak, tohle je pro mě ideální .)

    OdpovědětVymazat