My brain hurts

Posloucháním ost k Eternal Sunshine of the Spotless Mind se nic nevyřeší. Je to jiná asociace. Moc jsme to rozpitvaly totiž. Včera večer jsme vzaly Lusynku, zapalovače a lehly si na mokrou zem. A mám špinavé kalhoty. I tell myself that I don't miss you at all. Jediný problém Gone With the Wind je v tom, že mi dává naději. Samozřejmě jsem si už přečetla konec, Frankly, my dear, I don't give a damn, pitomej, pitomej Rhett! (Kdyby tam aspoň nebylo tolik těch pasáží..) Aspoň že jsem si koupila višňovou minerálku (vím, proč si nekupuju perlivé záležitosti, ale když višeň) a zjistila, že mi dochází pennyroyal tea. Vati tady tancuje na The Drums a ty já mám moc ráda. V posledních dnech jsem viděla spoustu svých oblíbených lidí. Tak se mi to líbí. A v momentě, kdy si spletete Abbie Cornish s Robertem Pattinsonem, well, je čas si dát další kafe s mléčnou pěnou, na kterou nasypete trochu kakaa. Když si k tomu zapnete Let It Snow! Let It Snow! Let It Snow! a asi třikrát přezpíváte text, přičemž okno necháte zavřené, možná dojdete k nějakému výsledku. A možná taky ne. I mean.. kdo jiný by byl ke mně upřímný, když ne já sama, že ano. Aspoň jsem Tomovi dneska nalakovala jednu ruku červeně a druhou elektricky modře a pak mi chvilku nesl tašku, čistě pro pobavení. A že jsme se smály. Během pár hodin jsem stáhla tři filmy, teď stahuju čtvrtý a doplňuju si chybějící kulturní vzdělání; ne že by byla Elizabeth: The Golden Age významnou filmovou památkou, nicméně pohled na Clivea Owena je pěknej. Love Actually mám jen tak, kdyby něco. Pro případ. Zítra si napustím vanu, umyju si vlasy šamponem, který jsem měla v sekundě na lyžáku a to bude můj konec. Musím najít něco, v čem jsem vážně dobrá (být sarkastická se nepočítá) a pak.. netuším.