Town With No Cheer

Přesně tenhle moment bych si vzala a vychovala s ním spoustu malých momentů. Je možné, že se v budoucnu najde jiný moment, se kterým podvedu ten současný, protože bude ještě lepší, ale neva. Tohle je totiž ta krásná část, kdy je všechno doufání a daydreams a what if příjemné a když v noci nemůžete spát, protože se necítíte kompletní, to je taky součást toho všeho. Možná možná možná to má vedlejší účinky, jako že uvidíte fotku se zvířetem ušpiněným od ropy a říkáte si chuďátko malinkatý a souhlasíte s tím, že se pojedete podívat na nové štěně rodičů vašeho nevlastního otce, Forrest se prý jmenuje, které je taky docela malé, a ani si neberete black skinny jeans a narušíte tak tím váš původně ničím nezaplněný víkend. A že já takovej víkend potřebuju. Sem si pustila Penelope, protože jsem vystoupila o půl šesté z vlaku, modrá bunda šla přede mnou, to je ta má předvídavost a what if, jak jsem o tom mluvila, a pán ve vlaku měl hlas, kterého jsem se bála, ale thanks God tam byl Davi pak; he made it all go away. Mám zase Vatiho svetr. Takhle pod kabát je moc fajn, myslím. Velké a obědové přestávky mě baví, nemožu si pomoct. Hej to.. Vy jdete na oběd? Víš co, pak mě prozvoň a potkáme se ve skříňkách. Máš na mě číslo? Tak ňák a nemožu za to. Ahaha. Rozepsala jsem si to-do list a teď to nejspíš i myslím vážně: každopádně oblečení na vyprání jsem vyházela ze skříně a do Northangerského opatství jsem se teď začetla. Dobrý teda. Jsem si jela dneska pro nízký černý All Stars, aby mi ta paní řekla, že Pardon, máme jenom šestatřicítky. Nohy mám sice malý, ovšem až tak ne, nicméně ve Vaňkovce jsem potkala Thomase a pak ho předběhla, když jsem spěchala na vlak: takový ten stav, kdy si sednete a celým tělem cítíte, jak vám tepe krev. Pro útěchu jsem si koupila od Dahla Karlíka a továrnu na čokoládu a latté. Jsem byla v C&A obdivovat tu dlouhou košili a pak v H&M taky, tam jsem chtěla všechno. Začínám se moc těšit na ty Wayfarers, co mi Lindička přiveze. Už mi chybí ten pocit nejsem tu, který jsem se sunnies vždycky měla. U dálnice v Německu měli krásné aviators, ale jak jsem tak čekala na Vatiho, až se vrátí ze záchoda, abych ho mohla nenápadně přemlouvat, tak jsem zjistila, že už si venku zapálil. Neva. A hele.. s tím růžovým svetrem jsem to myslela vážně.