Sour cherry

Možná existuje jednodušší způsob, jak se psychicky rozložit, než pít Earl Grey, koukat na Bridget Jones's Diary a představovat si, že vám Mark Darcy do deseti vteřin zaklepe na rameno. Celý den jsem strávila pitím višňového, ananasového nebo banánového džusu a nadepisováním adres na obálky, což je činnost, které bych se normálně asi jenom zasmála a dál ležela na gauči a četla si, ale vzhledem k tomu, že to znamená možnost nenakupovat k Vánocům dárky čtvrté cenové kategorie, ale aspoň třetí, tak jsem na to máti kývla. Zase další vtipná historka na pondělí, říkám si. A ne že bych se měla přímo špatně. Nestěžuju si. Jistě, moje sebevědomí tyhle podzimní prázdniny klesá až k absolutní nule a jsou mi sdělovány naprosto nevhodné informace, ale aspoň se můžu utěšovat myšlenkou, že kdyby nic, tak ještě pořád můžu seřvat Lukáše, why the fuck si mě a Báru a Toma odstranil z přátel na facebooku, protože to je věc, která mě opravdu zajímá. Dneska jsem se probudila, dopila zelenej čaj ze včerejška a.. tak. Nic zajímavého. Chápete? Žiju sice bohatým duchovním životem, nicméně jinak je to bída. A mě baví zakrývat se peřinou s bílým povlečením, které se dokonale hodí k bílé posteli, v duchu si nadávat, že nejsem něčeho schopná, a hypnotizovat ty červené šaty, protože kdybych sehnala podobné, byla bych nejšťastnější. Tedy.. prakticky. A možná proto jsem v úterý poslouchala tohle. A (kdo by to byl řekl) i když si do pusy narvu čtyři zelený Orbitky, nic se tím nemění.